Díval jsem se na úplně sežehnutý trávník a přemýšlel o tom, jestli se dá, aspoň zčásti, z toho konzumního matrixu, ve kterém jsem uvězněn, vypojit? Dá. A je to poměrně jednoduché.
Příliš brzo na příkazy
Před několika lety se němečtí Zelení inspirovali u Yoko Ono, družky Johna Lennona, a navrhli regulovat konzumaci masa v Německu. To je sice na žebříku jeho konzumace až třetí z pěti největších EU států, ale vzhledem k historii zeleného hnutí se zdálo, že by mohl návrh na bezmasé pondělí (nebo jakýkoli jiný den) zapustit kořeny. Se zlou se potázali.
Uběhlo několik dlouhých let, Moby vydal svou knihu o tom, proč je veganem a pustil se do řádné kampaně za bezmasý svět, a jeho český ekvivalent mezi geology Václav Cílek varoval, že „maso a dobytek způsobují jedny z největších změn v našem životě.“
Stejně je na tom veganka Jane Goodallová, která se nedávno sešla právě s Mobym a božským Leonardem, aby zachránili svět a v Praze při své návštěvě neopomněla zmínit PIGCASSA, prase, které maluje.
Jasně, říkáte si, všechno zpovykaní umělci a vědátoři. Maso tady bude a bylo odjakživa, člověk je prostě masožravec.
Masu zvoní hrana
Není tomu tak úplně: pod tíhou důkazů o otřesných podmínkách zvířat ve velkochovech, penicilinu, který je drží při životě a destrukci lesů, které chov dobytka nepřímo způsobuje, se na vegetariánství/veganství dává stále více lidí. Podle posledního výzkumu v „haggis-on-my plate“ Británii je plných 7 % tamějšího obyvatelstva vegany. Skok z 540 000 v roce 2016 na 3,5 milionu letos je tak drastický, že se to stalo senzací britského tisku. A na lepší časy se blýská dokonce i v USA – prodej masa rostlinného původu vyletěl během posledních 12 měsíců o závratných 24 %, s celkovým prodejem 670 mil. USD.
Oficiální statistiky zatím o ničem podobném v ČR nemluví, ale poslední aféra kolem otřesných podmínek v drůbežárnách by mohla znamenat začátek pomalého odklonu od MASOvé konzumace MASA v ČR. Češi jsou podle výzkumů dlouhodobě na utrpení zvířat citliví, to se ale – podobně jako v ostatních palčivých problémech životního prostředí (viz rozhovor) – neprojevuje na jejich každodenním chování. Aneb jak konstatuje výmluvně název citovaného rozhovoru „Češi milují přírodu (a zvířata, pozn. aut.), dokud pro její ochranu nemusí sáhnout do peněženky“.
Proč by ale měli, že? řeknete si.
Je to jednoduché, zatímco o vlivu konzumace (obzvlášť červeného) masa na lidské zdraví se vědci stále dohadují, ohledně vlivu velkochovů na životní prostředí mají jasno.
Za šílené horko, které nás poslední roky tak trápí, totiž zčásti – velké části – může také kus flákoty, kterou jste právě snědli k obědu. Chov dobytka dle Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) zodpovídá za plnou polovinu emisí skleníkových plynů (GHG), které vznikají při sycení světové populace a za plných 9 % celkové světové produkce zkázonosných GHG. Nemluvě o nárocích na vodu...
Pokud by se polovina zkonzumovaného masa nahradila rostlinnými produkty, o 35 % by se zmenšila plocha užívaná k zemědělské produkci a s tím také násobně všechna negativa, která z toho vyplývají - je klidně možné, že byste se zase mohli koupat v jakékoli vodní nádrží v ČR, neohroženi sinicemi. Ruku v ruce s tím by se zřejmě drasticky zvedla šance na přežití včel a většiny ekosystémů vůbec. Ulehčilo by se nejen těm, kteří by se rádi svlažili v Novomlýnských nádržích, a nemůžou, ale hlavně mořím – otrava nitráty dosahuje alarmující míry hlavně v Pobaltí. A nejen tam: po celém světě narůstá počet „mrtvých zón“ zamořených sinicemi...aktuálně byl kvůli nim vyhlášen „emergency state“ na Floridě.
Ani Česko na tom s dusičnany není nijak dobře (tabulka ukazuje průměrné koncentrace dusičnanů v povrchových vodách v EU):
Světlo na konci tunelu - VY
Samozřejmě, v těchto katastrofických předpovědích by se dalo pokračovat dál a dál, jenže je čas na něco pozitivního, protože strašení má často opačný efekt.
I když si to věhlasný sloupkař britského Guardianu nemyslí – a v oblasti plastových výrobků s ním do jisté míry souhlasím – poslední roky ukazují, že změna spotřebních návyků prostě k hlubší společenské změně vede. Naštěstí pro milovníky masa, nikdo po vás nechce, abyste se ho vzdali úplně. Ten jeden den bude asi málo, ale pokud to vydržíte dva nebo tři, už to má smysl. Ostatně, můžete klidně naskočit na flexitariánství, které zažívá poslední dobou obrovský boom, a dostat pro svoje snažení i nálepku.
Jak naznačuje název blogu, Evropská unie, která je světovým lídrem v ochraně životního prostředí, se zatím drží zpátky pouze s podporou projektů na využívání hmyzího proteinu. Zcela oprávněně. Znamenalo by to jistou a rychlou smrt celému evropskému projektu.
Je ale jen otázkou času, kdy se i v této oblasti začne situace měnit, kdy začnou padat návrhy na první opatření shora. Do roku 2050 nás bude na planetě cca deset miliard, přičemž se dá předpokládat, že další stovky miliónů pozemšťanů se vyhoupnou do kategorie nižší střední třídy a začnou se podle toho chovat: jíst víc masa. Environmentální důsledky, které tento vývoj bude mít, se dnes dají poměrně dobře předpovědět, takže je téměř jisté, že platí to, co říkal zmiňovaný Václav Cílek:
„Když je dobytka málo, má spíš pozitivní dopad. Když je ho příliš, je to negativní. Vývoj tedy směřuje k tomu, co bylo vždycky: k částečnému vegetariánství.“
Jestli to částečné vegetariánství bude muset ošetřit zákon či směrnice nebo k tomu po nesnesitelně horkých dnech dojdeme sami, je jen na nás.